Každý člověk a pochopitelně i každý stát potřebuje své peníze. A to proto, aby se dalo za co obchodovat, aby se dalo porovnávat má dáti – dal, aby se vědělo, jakou hodnotu někdo poskytl ostatním a na jakou protihodnotu má za to od těch ostatních nárok. Bez peněz se prostě nedá obejít. A byť jsou tyto navenek až na vzhled prakticky jedny…
I když se každý člověk narodí s holou víme čím, nemůže tak v přeneseném smyslu slova strávit celý svůj následující život. Život ale něco stojí, a aby ho tak mohl člověk žít, musí si na něj vydělat. Což se někdy daří snadno, někdy se to aspoň nějak zvládne, ale někdy je to klidně i nadmíru složité. Příjmy lidí a jejich výdaje…
Vlastní bydlení je skvělá věc. Jenže se k němu člověk vesměs dopracovává pracně po dlouhou řadu let a ani poté, co ho má, nemá nikdy jisté, že už si bude takovou nemovitost a domácnost v ní jenom užívat. Je totiž celá řada skutečností, jež mohou na takovém majetku napáchat škody, a zatímco s těmi menšími se dá vypořádat i vlastními silami, nejednou jde o záležitosti…
Pokud lze na některých z našinců něco ocenit, pak je to skutečnost, že obvykle nechceme žít bez nějaké té finanční rezervy. A když nám tedy z výplaty nějaký ten peníz zbývá, nejednou si ho odložíme, abychom ho mohli využít, až toho bude potřeba. Jenže odkládání si finančních prostředků takzvaně pro strýčka Příhodu není vždy takové, jaké by zřejmě mělo…
I když na tom není náš národ po finanční stránce dlouhodobě vůbec špatně, alespoň porovnáme-li se s většinou zemí světa, přesto jsme si nikdy nemohli zase až tak moc vyskakovat. Prostě si vyděláváme sice nemálo, ale na rozhazování to určitě vesměs není. A v poslední době zažíváme snad jen samé změny k horšímu. V uplynulém roce nejeden z podnikatelů ve finanční tísni pověsil své…
Jak už dávno víme, za všechno se v životě platí. A to nejednou penězi nebo něčím, co se aspoň dá vyjádřit určitou sumou finančních prostředků. A nejinak je tomu třeba i s prožitou koronavirovou pandemií, za niž už nám byl také vystaven účet. A co z tohoto ‚účtu‘ vyplývá? Že náš stát vynaložil na boj s touto pandemií 308 miliard korun. Tolik peněz…
Jak to chodí na vnitrostátním trhu, to víme alespoň v hrubých rysech všichni. Prostě je tu lidmi leccos vyráběno nebo poskytováno a na trhu se toto navzájem směňuje, a to obvykle s využitím měny daného státu. Ten dělá to a ten zas tohle, jak se zpívá, a pak se to třeba v různých obchodech, na tržnicích, v dalších provozovnách a podobně nabízí těm, kdo o to mají zájem.…
Všichni dávno dobře víme, co jsou to peníze a jak tyto fungují. Ovšem už daleko méně často chápeme a vlastně i vnímáme to, co se musí na finančním trhu odehrávat, aby nám plnily takové finanční prostředky přesně to, co se od nich očekává, a to pokud možno co nejideálněji. A je toho vlastně dost. Tím, že se natisknou nějaké papírky…
Ať už se rozhodne kdokoliv, že si pořídí cokoliv, jedno je jisté. A sice to, že není-li dotyčný schopen vytvořit si to svými vlastními silami, musí si to pořídit od někoho, kdo mu to může nabídnout, což obvykle vyžaduje nezbytnost za to zaplatit. A když je řeč o placení, toto lze v naprosté většině případů realizovat pouze s využitím finančních…
Když jde člověk takzvaně o žebrácké holi, tedy když nemá nic nebo pomalu nic, včetně elementárních životních jistot, obvykle závidí těm finančně zaopatřeným, kteří se vyskytují kolem něj. Závidí jim to, že mají kde bydlet, mají se do čeho slušně obléknout, mohou využívat výdobytky moderní civilizace. A nejednou jim závidí třeba i to, že ti, kdo mají peníze,…