Jak už dávno víme, za všechno se v životě platí. A to nejednou penězi nebo něčím, co se aspoň dá vyjádřit určitou sumou finančních prostředků. A nejinak je tomu třeba i s prožitou koronavirovou pandemií, za niž už nám byl také vystaven účet.
A co z tohoto ‚účtu‘ vyplývá?
Že náš stát vynaložil na boj s touto pandemií 308 miliard korun. Tolik peněz jsme jako celek vynaložili na boj s něčím tak mrňavým, jako jsou zmíněné viry. A pokud se to přepočítá na každého z nás, vychází cifra 28800 korun.
A jak konkrétně byly tyto prostředky vynaloženy?
Nemalá část z nich putovala do ekonomiky jako podpora likvidity v podobě záruk či garancí, většina těchto výdajů na přímá opatření skončila v sektorech, jež nemají nic společného se zdravotnictvím. Těmito penězi se podporovala zaměstnanost, přispívalo se z nich na péči rodičům, pomáhalo se jimi OSVČ, financovaly se z nich nájmy společností, programy podporující kulturu, sport, cestovní ruch, dopravu, zemědělství, restaurace a podobně.
Co se pak týká zdravotnictví, spočívala zmíněná pomoc v nákupu zdravotnického materiálu, financovaly se z ní bonusy pro zaměstnance sociálních služeb, nemocnic a hygienických stanic, něco z ní káplo i záchranářům, něco stála péče o pacienty, spolufinancování rozvoje zdravotnické infrastruktury, digitalizace či jakási telemedicína.
V rámci přímých opatření tak náš stát vynaložil asi 5,4 procenta svého hrubého domácího produktu.
Byli jsme tedy v tomto počínání druzí nejskoupější ze zemí Visegrádské čtyřky, za námi bylo už jen Slovensko s v přepočtu 20062 korunami. Štědřejší než my byly Maďarsko i Polsko, a s evropským rekordmanem Rakouskem s jeho 144000 korun či globálním rekordmanem USA s 413000 korunami už se vůbec nemůžeme měřit.
A doufejme, že to poslední, co tu právě zaznělo, unikne pozornosti našich populistických mocných. Protože ti už nás i tak zadlužili tolik, že kdyby se rozhodli ‚dohnat a předehnat Ameriku‘, přivedli by nás definitivně na buben.