Když se díváme na nezaměstnanost v naší zemi od dob pádu socialismu, byla a je tato vždy poměrně nízká. Alespoň tedy ve srovnání s mnoha jinými zeměmi, kde mívali a mívají daleko větší čísla. Jenom tak namátkou – před dvěma lety jsme měli v únoru tříapůlprocentní nezaměstnanost, loni to bylo v únoru 3,9 procenta a letos tato dosáhla čtyř procent.
Letošní nezaměstnanost je sice druhá nejvyšší od února roku 2017, ale pořád je třetí nejnižší v rámci celé Evropské unie. A když se o ní vyjádříme kacířsky, není rozhodně tím, čím nás kdysi krmili ve své propagandě soudruzi. Když totiž vezmeme v potaz lidi, kteří nemají v žádném úmyslu pracovat, a když si uvědomíme, kolik lidí nechce pracovat proto, že je pro ně v našem sociálně orientovaném státě finančně výhodnější zůstat doma, než se někde o práci ucházet, není těch nešťastníků, kteří by tuze rádi pracovali, ale nikdo o ně nestojí, mnoho. A když vezmeme v potaz 268.579 volných pracovních pozic, jež tu v únoru byly, nedá se mluvit o tom, že by byla nezaměstnanost v naší zemi tragédií. Na jedno volné místo připadalo 1,1 uchazeče o práci, a kdyby lidé stáli o dělnické profese, byla by čísla o nezaměstnanosti ještě mnohem optimističtější.
Ale lidé do práce často nejdou, protože jim ani ta nezajistí požadovanou životní úroveň. Když lidé nedostanou někde žádoucně dobře zaplaceno, nehrnou se tam. Zejména když vědí, že mají své jisté. že se o ně postará tatíček stát. A kdyby pak bylo nejhůř, vezmou si půjčku. Třeba nebankovní hypotéku, která je tu k dispozici pro všechny, kdo mají nemovitý majetek, který mohou dát do zástavy.
Čímž ale nenabádám nikoho z našinců k lenosti. Nebankovní hypotéky jsou sice dobrými a dostupnými pomocníky, ale nechce-li někdo o svou do zástavy danou nemovitost přijít, musí také splácet. A tak si nakonec stejně musí nějakou tu práci najít. Což ale není v naší zemi takový problém.