Vzhledem k tomu, co pro nás lidi peníze znamenají a nakolik je potřebujeme, není vůbec divu, že jich chceme mít co nejvíc a že je utrácíme nebo bychom měli utrácet jen za své vlastní potřeby a zájmy, případně za potřeby a zájmy našich blízkých.
Ale přesto se stává i pravý opak, kdy o ně přicházíme, a to kvůli někomu jinému, kvůli komu bychom o ně přijít neměli a nechtěli. A často jsou za tím rejdy nejrůznějších podvodníků a jiných lumpů, kteří po penězích pochopitelně také lační a činí ledacos, aby je z nás dostali.
Mnohé z jejich triků už se staly známými natolik, že by se zdálo, že už se nikdo nedá nachytat. Jenže on se přesto vždycky někdo nachytat dá. A proto neuškodí, když si připomeneme aspoň některé způsoby, jak o peníze nechtěně přicházíme.
Pokud jde o internet, je docela častým úkazem třeba phishing. Při kterém kdosi kdesi ‚hodí udičku‘ v naději, že se nachytáme na jeho lež a necháme se okrást. Pod různými přísliby se tu po nás požadují naše údaje, jež nakonec umožňují vybílit nám účet, případně jsme přemlouváni, abychom přispěli na dobrou věc, za níž se ale ve skutečnosti nic dobrého neskrývá.
I sociální sítě hrozí tím, že budeme obráni. Ne vždy tu máme v přátelích jenom přátele, ne vždy nás osloví ti, kým bychom chtěli být osloveni, a když tu opět sdělíme údaje, jež bychom sdělovat neměli, nebo skočíme na něčí sladké řeči nebo dejme tomu lživé informace o tom, jak někdo z našich blízkých potřebuje nutně peníze a máme mu je po někom poslat, je zle.
A k tomu, abychom byli podvedeni, se využívají i docela jiné cesty než internet. O peníze nás mohou připravit i různé inzeráty z médií, slibující dejme tomu zaručeně výnosné investice. Papír snese jak známo všechno, a než se nadějeme, jsou vynaložené peníze, které se nám měly rozhojnit a vrátit, v tahu.
Ale asi to tak má i být. Komu není rady, tomu není pomoci. Tomu pomůže až to, když se skutečně pomyslně spálí.