Už si ani nevzpomenu, kdy že nás to počali přesvědčovat, že držet peníze na běžných účtech, vkladních knížkách nebo dokonce v hotovosti nemá smysl a že je máme ve svém vlastním zájmu raději dobře investovat. Vím jenom, že to do nás hustí už hodně dlouho a vehementně. A že jsme my Češi byli už tak jaksi napůl přesvědčeni.
Jak napůl? Přece tak, že už všichni víme, že se skutečně neúročené vklady nevyplácejí a postupně naše vlastní finance ruinují. Ovšem zároveň i tak, že doposud nevíme, kam tedy s takovými penězi, abychom dosáhli lepších výsledků.
A je otázka, kdo to ví, pokud to tedy vůbec někdo ví. Protože co nám naši ekonomové tvrdí? Že si máme vybrat k investování třeba ty cenné papíry, jejichž vydavatelé mají dobré vyhlídky do budoucna. Nebo že si máme vybrat aspoň z investičních fondů, z nichž si můžeme zvolit konzervativnější, jistější, ale také méně výnosné, nebo třeba i naopak ty, kde se nabízejí procenta vyšší, ovšem je to tu pro změnu rizikovější.
Na výběr bychom prý tedy měli mít. Jenže ukažte mi někoho, kdo skutečně investováním zbohatnul. Nebo mi ukažte někoho, kdo tímto způsobem aspoň uchránil vložené peníze před panující inflací. Možná že někoho takového znáte, ale já osobně ne. Já znám jenom ty, kterým to někdy vyneslo jenom příliš málo a někdy na tom dokonce ještě prodělali. A nejsou to nějací hlupáci, kteří naletěli na zjevně podvodné nabídky.
Spousta cenných papírů prostě svou hodnotu nejen nezvýšila, ale ani neudržela. A podílové fondy vždy hojně prodělávaly a dnes prodělává většina z nich. A čím déle to trvá, tím méně se chce věřit ekonomům, kteří u nich tvrdí, že kdo si počká, ten se dočká, že investice nevynášejí hned, ale až časem.
Ale tady zjevně často neplatí, že čas jsou peníze. A mnozí lidé už prodělali na svých investicích tolik, že by dali nevím co, kdyby je ochuzovala jenom inflace.
