Mnozí z nás si už nějakou dobu jistě říkají, že jsme v posledních volbách udělali jako národ ohromnou chybu. Za minulé vlády jsme se přece měli my lidé, zejména důchodci a státní zaměstnanci, tak skvěle! A najednou jsme zvolili někoho, kdo dopustil, abychom byli postiženi trvající nemalou inflací, kdo nechá snad všechno v naší zemi zdražovat a navrch nám neslibuje ani odpovídající nárůst mezd, ani nedává penzistům občasné pětitisícové dárečky.
Podle mnohých z nás je prostě chyba, že jsme zvolili ty, koho jsme zvolili, a že jsme se z nepochopitelných důvodů připravili o spokojenou existenci.
Jenže soudní lidé vědí, že tomu tak není. Jistě, nová vláda nám nedává tolik, kolik nám dávaly vlády předchozí, ale není to zapříčiněno volbou přísných skrblíků, a to, že tu rostou ceny, také není vinou nové vlády, respektive její neschopností. Ba je tomu spíše právě naopak. Nebýt jí, měli bychom se sice možná ještě nějakou dobu dobře, ale pak by to na nás dolehlo s ještě daleko větší razancí a ronili bychom ještě hořčejší slzy.
Minulá vláda sice zvýšila v posledních třech letech starobní penze v průměru o tři tisícovky, i když k tomu nebyl vždy jen zákonný důvod, díky ní vzrostly i platy ve státní správě v průměru dokonce o víc než sedm tisíc, o tři tisíce se zvýšila i minimální mzda, ale ne vždy byl k takovým krokům rozumný důvod, a hlavně nebyly dostatečně dobré podmínky.
A tak předchozí vláda sice rozdávala v dobrých časech, kdy se nad tím snad ještě dalo přimhouřit oko, jakkoliv i tehdy to bylo činěno zčásti na dluh, ale nepřestala ani v časech pandemie, kdy se pokazilo skoro všechno, co se jenom pokazit dalo. Rozdávala a rozdávala, a to i peníze, které neměla. A jak už to tak bývá, každý dluh se musí zaplatit.
A to teď také děláme. Platíme za svůj dosavadní život nad poměry. A za to nemůže zlá nová vláda, ale především právě ta hodná vláda minulá. A my voliči, kteří jsme jí to dovolili.