K životu v dnešní společnosti jsou finanční prostředky důležité, ba jsou naprosto nezbytné. Každý je musí alespoň v omezeném množství mít, a to proto, že bez nich nelze uhradit to, co si člověk potřebuje koupit. A co si člověk nekoupí, to obvykle ani nemá, protože jsme se dávno stali nesoběstačnými a zejména to, co činí naši společnost rozvinutou a vyspělou, je prostě laickými silami nezvládnutelné.
Ovšem stejně nezvládnutelné může být i získání dostatečného množství finančních prostředků. Jistě, mělo by docela jednoduše platit, že člověk chodí do práce a tam dostane peníze, které použije na zaplacení svých výdajů, jenže jak všichni dobře víme, pokazit se na tom může cokoliv. Člověk může postrádat práci jako takovou, nemusí mít to štěstí, že dostane očekávanou výplatu, a i když ji dostane, nemusí mu takové finanční prostředky na všechno stačit.
A jak se má chovat ten, kdo dostatkem finančních prostředků neoplývá?
Dalo by se lakonicky říci, že když člověk nemá peníze, nemá utrácet. Tečka. Logická odpověď, jež ale jak známo není dost dobře zvládnutelná. Protože utrácet se obvykle musí, a to i když na to nejsou peníze. Zní to paradoxně, ale je to tak.
A pokud si tak někdo nevydělá tolik, aby s tím dokázal uspokojit alespoň základní potřeby, musí si k penězům přijít jinak. A pochopitelně nejlépe legální cestou, protože přepadení banky, krádeže nebo jiné nezákonné počiny by sice mohly být řešením, ovšem jenom krátkodobým, jen do doby, než by dotyčného člověka chytili.
A než takovéto krátkodobé řešení, na které se zaručeně doplatí, to už je lepší i krátkodobé řešení jiné, legální a obvykle i beztrestné, byť s tu více a tu méně nepříjemnými následky, tedy půjčka. U které člověk peníze získá též, ale pokud je pak náležitě splatí, je mu jediným trestem úrok či poplatky, jež se s takovou půjčkou spojují.
