Aby mohl stát fungovat, potřebuje na to prostředky, ty finanční povahy nevyjímaje. A protože je stát instituce, která nemůže logicky každý den chodit do práce a vydělat si tam na sebe, vybírají se od lidí na jeho provoz daně a další poplatky. Kdo si na jeho území něco vydělá, automaticky musí až na konkrétní výjimky odvést příslušnou daň, která je pak využita ve státním rozpočtu k zaplacení toho, co je třeba financovat. A zrovna tak je třeba odvést daň třeba i tehdy, když si člověk něco koupí, když si přijde k nějakým penězům ve formě úroků ze vkladu, když něco hodnotnějšího daruje a podobně.

A protože tím stát sahá lidem pomyslně do jejich peněženky, je nad slunce jasné, že se takové zdaňování těm, kdo mají platit, nelíbí. A ti, kdo mají příjmy dost velké na to, aby se jim podobné počínání skutečně vyplatilo, tedy především firmy, nejednou míří do takzvaných daňových rájů. Tedy zřizují si své oficiální sídlo v zemích, jež od nich žádají jenom minimální daně a někdy ani ty ne.

Taková země zvaná daňový ráj tím k sobě láká zahraniční kapitál a vytváří ze sebe významné finanční a hospodářské centrum, a zahraniční firma se sídlem zde pak naopak šetří na daních, jež by ji v zemi jejího původu zatěžovaly klidně i více než neúměrně.

Taková offshore společnost si zřídí sídlo v takové výhodné zemi, jež by jinak byla nejednou třeba i vzhledem ke své malé rozloze či počtu obyvatel bezvýznamná, zaplatí tu vesměs jenom nějaké paušální daňové poplatky a má klid. Ona země z toho žije spokojeně a na dost vysoké úrovni.

K povinnostem takových offshore společností pak patří jenom udržování sídla v této zemi, zaměstnávání svého místního zástupce a hrazení paušální daně tamní vládě.

A na oplátku se takové firmě dostane jistoty, že je jí tu zaručena naprostá anonymita a maximální diskrétnost, že se tu neplatí daň z příjmu, nevyžaduje se ani daňové přiznání, účetnictví a výroční zprávy, nejsou tu běžné dědické a darovací daně, jsou tu nižší provozní náklady a úřady jenom minimálně zasahují do záležitostí takových firem. Jež se pak cítí v daňovém ráji jako v ráji.

A chod zemí, v nichž tyto reálně podnikají, pak zkrátka zaplatí jiní. Vesměs chudáci, kteří nemají na to, aby do podobného ráje přesídlili též.