I když na tom není náš národ po finanční stránce dlouhodobě vůbec špatně, alespoň porovnáme-li se s většinou zemí světa, přesto jsme si nikdy nemohli zase až tak moc vyskakovat. Prostě si vyděláváme sice nemálo, ale na rozhazování to určitě vesměs není. A v poslední době zažíváme snad jen samé změny k horšímu.
V uplynulém roce nejeden z podnikatelů ve finanční tísni pověsil své řemeslo na hřebík, skončil s ním nebo aspoň jeho provozování nedobrovolně přerušil a ocitnul se bez příjmů z tohoto. A ostatní lidé na tom nejednou nebyli o mnoho lépe, protože buď museli odejít z práce, zůstat doma s dětmi na ošetřovném nebo se jinak omezovat. Většina z nás tedy na pandemii po ekonomické stránce doplatila.
Momentálně je to nejhorší zřejmě za námi. Je otázkou, zda už to tak zůstane nebo zase někdy přijde přitvrzení, ale zatím se zdá, že bychom se konečně mohli mít lépe. Jenže je to každopádně pouze iluze, jež se dost možná už zanedlouho rozplyne jako pára nad hrncem.
Nyní nám totiž pro změnu začínají citelně růst ceny pomalu všeho, na co se jenom podíváme. A to nejenom v obchodech.
Například v českém průmyslu zrychlil růst cen, a to jenom v květnu o 5,1 procenta ve srovnání s předchozím rokem. A tyto ceny rostou stále rychleji. Jde tu tak dokonce o nejvýraznější růst cen od listopadu roku 2011.
Podražila ale i zemědělská výroba, a to ve srovnání se situací před rokem o 4,4 procenta, podražily i stavební práce, i tržní služby pro firmy. A zdražovalo se vesměs nejen v meziročním srovnání, ale i ve srovnání s předchozím měsícem.
A protože se tato výroba zdražuje, je logické, že to bude v budoucnu přeneseno na spotřebitele. Že si připlatí kupující, kteří mají o tuto produkci zájem. Už teď si připlácíme citelně za pohonné hmoty, víc stojí ropa i zemní plyn, i chemické látky, kovy a kovodělné výrobky. A určitě nepůjde o tu dřívější sociálnědemokratickou ‚zdravou inflaci‘.
