Už dávno zmizel v propadlišti dějin rovnostářský společenský řád, který tu kdysi panoval. A byť ani ten nedával všem rovné podmínky, žilo se tehdy našim lidem mnohem stejněji než dnes. Dnes, kdy se některým z našinců vede dobře nebo dokonce skvěle, zatímco jiní strádají. A to nejen kvůli posledním dvěma letům, kdy si ekonomicky pohoršila spousta z nás.
Kvůli zdražování z posledních let si leckdo zoufal a zoufá. Ale pochopitelně na tom nejsme všichni stejně. A byť třeba ve třetím čtvrtletí loňského roku vzrostla průměrná mzda meziročně o 2.734 korun a dosáhla 46.013 korun, znamenalo to reálný pokles její hodnoty. Zejména pochopitelně u lidí, kteří si o takových příjmech mohli nechat leda tak zdát.
Nejlépe si žili a žijí programátoři a IT zaměstnanci a výrobci a obchodníci s energiemi a jejich zaměstnanci, výrobci elektrozařízení a zaměstnanci automobilového průmyslu, jejich protipólem se pak stali zaměstnanci státního a veřejného sektoru, zejména opraváři výrobků pro osobní potřebu nebo domácnost a poskytovatelé osobních služeb, lesníci či zemědělci.
Tak už to prostě bývá, že se má někdo lépe a někdo hůře. A není pak ani divu, když ti chudší závidí těm bohatším. Zejména když se jim nedaří vycházet s jejich příjmy.
A co mají dělat nízkopříjmové skupiny našeho obyvatelstva, když jim jejich mzdy nestačí čas od času k uspokojování jejich potřeb? Nejednou se musí shánět po půjčkách. A je dobře, že je na rozdíl od jejich chlebodárců nenechají na holičkách aspoň nebankovní společnosti.
I lidé s nízkými příjmy tak mohou získat dejme tomu nebankovní hypotéku. Stačí jim, aby dali nemovitost coby záruku splácení do zástavy, a mohou počítat s tím, že dostanou klidně i velkou spoustu peněz s možností dlouhodobého splácení.
A tak se nežije všem našim lidem stejně. Ale chudý nemusí být nikdo z nás.
