Kdykoliv byla naše měna pevná, měli ji naši lidé rádi. A zejména jsme ji měli rádi tehdy, když začalo krachovat Řecko a ekonomické problémy se objevily v Itálii i dalších zemích, které byly propojené eurem, protože pak se eurozóna musela finančně podílet na záchraně svých nezdárných členů, zatímco my jsme byli se svojí korunou v klídku.
Ale dneska je tomu do značné míry jinak. I když ekonomicky strádá snad celičký svět, eurozónu nevyjímaje, máme u nás přece jenom velkou inflaci, větší než u mnoha našich eurových sousedů. A snad proto, že se naše měna takto propadá, se zase zvedá zájem o nějaké náhradní řešení, které by nám mohlo prospět. A ke slovu tak přicházejí i úvahy o změně měny. Přičemž je pochopitelné, že koruny za eura. Protože eura zavést můžeme, a dokonce jsme se k tomuto i zavázali, když jsme vstoupili do Evropské unie. V tom nám nebude nikdo z cizích států bránit, pokud splníme podmínky pro vstup do eurozóny.
V dnešní době je ze strany našich lidí podpora zavedení eura docela vysoká, daleko vyšší než před rokem. Čtrnáct procent našinců by prý chtělo zavést euro co nejdříve i u nás a čtyřiačtyřicet procent zavedení eura chce. Což je meziroční nárůst o jedenáct procent.
Ale přesto se zřejmě nemáme zase až tak zle, aspoň ve srovnání s jinými zeměmi. Protože vezmeme-li si země, které by mohly také euro zavést, je u nás jeho podpora přece jenom nejnižší. Bulharsko, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Švédsko jsou přijetí eura příznivěji nakloněné než my. A u Rumunů a Maďarů je rozdíl s námi skutečně významný.
A navíc si také daleko častěji myslíme, že naše země není na přijetí společné evropské měny připravená, což je názor sedmi z deseti našinců. A tak ji většina z nás stále ještě nechce, byť panuje názor, že by zavedení eura pozitivně ovlivnilo naše hospodářství a také finanční situaci nás lidí.
