Pokud si chce někdo půjčit peníze, musí v naprosté většině případů počítat s tím, že bude za poskytnutí této pomoci platit něco navíc. A pokud někdo půjčuje svoje peníze, naopak něco navíc očekává. A tímto rozdílem mezi půjčenou a vrácenou sumou peněz je logicky míněno to, čemu se říká úroky.
Úroky jsou tedy vlastně peněžitá odměna za půjčení peněz, jež by jinak ležely bez užitku u toho, kdo jich má nadbytek, respektive ve zprostředkující finanční instituci, zatímco by je někdo jiný postrádal.
Úroky se obvykle udávají v procentech z půjčeného obnosu za určité období a jejich výše závisí na požadavcích toho, kdo půjčuje, stupni rizikovosti takové půjčky, inflaci, kurzovém riziku při mezinárodní transakci a také úrokové míře centrální banky, za jakou tato půjčuje či přijímá peníze od jiných bank.
Úroky rostou či klesají také úměrně tomu, jaký je poměr mezi nabídkou peněz a poptávkou po nich, jaká jsou očekávání inflace v budoucnu, jak efektivně lze využít půjčené finanční prostředky.
Úroky tedy nejsou v žádném případě něčím špatným, natož pak zavrženíhodným. S jedinou výjimkou, jíž se tradičně říká lichva. Ta zavrženíhodná, ba i trestná, je, a sice proto, že jsou v jejím případě požadovány úroky přemrštěné až likvidační, k jejichž akceptování jsou svolni jedině lidé v extrémně špatné situaci nebo ti, kdo nemají dostatečné rozumové schopnosti či zkušenosti, kteří se tímto způsobem často dostanou až na samé dno, do neřešitelné situace.
Úroky existovaly, existují a budou existovat u naprosté většiny produktů finančního trhu. A lidem nezbývá nic jiného, než je akceptovat. A pokud si vybírají některou z finančních transakcí, jíž si chtějí pořídit nějaké finance navíc nebo naopak hodlají do něčeho investovat ty své, musí si najít takovou volbu, jež jim přinese co nejvýhodnější řešení, co se výše právě úroků, i když logicky nejen těch, týká.
Protože zadarmo ani kuře nehrabe.